Testovací stránka

Naše studie zjistila na vybraném vzorku vrácených aut z leasingů a úvěrů ve stáří 12-48 měsíců, že Pikatec by zabránil 67% jejich vnějších poškození. To znamená v průměru úsporu na jednom voze 43.770 Kč! 

Jedno nanesení politury Pikatec plně ochrání Váš vůz celých 12 měsíců.

Pozn.: Politura vydrží na povrchu výrazně déle, než 12 měsíců a po celou dobu se vyznačuje hydrofobitou (odpudivost proti vodě) a odolností proti poškrábání. Po zhruba 12 měsících začíná ztrácet svou schopnost odolnosti proti UV záření. Po zhruba 18 měsících ztrácí svou pružnost a vlivem tepelné dilatace v ní mohou, stejně jako v laku, vznikat mikrotrhliny, kterými se k laku či dále ke karoserii dostanou voda, nečistoty i chemikálie.

Přetřením politury po jednom roce, se nová vrstva chemicky spojí (naváže) s původní, doplní její strukturu, obnoví pružnost a další nezbytná aditiva, jimiž jsou například UV filtry pro odolnost proti slunečnímu záření a zachování barevné stálosti laku. Vrstva politury je tedy stále homogenní a nevytváří vrstvy, jako je tomu například u lakování.

10 000x zvětšený lak po aplikaci Pikatec

Chcete se podívat na naše produkty nebo chcete dozvědět o naší ochraně víc (čtěte dál).

Jak jsme se dostali k současnému řešení?

Po několika letech vývoje a zkušeností s laky automobilů ze všech koutů světa, ve kterých vládnou různé klimatické podmínky, jsme dospěli k následujícímu zjištění:

UV záření, chemikálie typu saponáty, sůl ze silnic i přímořských oblastí způsobují vysušování, křehnutí a oxidaci laku:

• Vysušování se projevuje vyblednutím laku, kdy tento již ztrácí svou sytost barvy. Řešením je tzv. oživování laku, což není nic jiného než přebroušení horní vrstvy laku jemnou brusnou pastou. Vrstva laku se tím ztenčuje a degraduje.
• Křehnutí se projevuje v celé vrstvě, je to vlastně degradace polymerů v laku.  Lak ztrácí pružnost a vlivem dilatace na karoserii vozu způsobuje mikrotrhliny, kterými se k původnímu materiálu dostává voda, sůl, chemikálie a nečistoty, které začínají způsobovat oxidaci laku. Popraskání je podobné, jako u vyprahlé země (viz. obr. 1.). Tato koroze vzniká zpravidla po dvou letech stáří laku a lidským okem je viditelná zhruba po čtyřech až šesti letech.

Obr. 1.

V začátcích našeho vývoje jsme byli fascinování především viditelnými vlastnostmi ochran povrchů, jimiž byla hydrofobita a kluznost. Kostička Lega klouzala i po horizontálních částech karoserie a kuličky vody zázračně mizely z povrchu našich původních politur. Zpětná mikroskopická a jiná laboratorní měření nám však ukázala, že bychom mohli povrchy chránit mnohem účinněji než dosud, ale musíme se vzdát některých „šoumenských“ efektů. Hydrofobity jsme se však vzdát nemuseli, poněvadž ji považujeme za velmi důležitý bezpečnostní prvek, zejména na skle.

Chtěli jsme se vrátit k základům přidané hodnoty ochrany pomocí nanotechnologie. Základní vlastností není hydrofobita, tedy odpudivost vody či kluznost jak se většina mylně domnívá. Základní vlastností je především ochrana. Chceme vrstvu, která na povrchu vydrží a spolehlivě vyhladí a uzavře póry proti pronikání nečistot. Zároveň chceme, aby vrstva byla co nejdéle pružná a odolávala tepelné dilataci materiálu. Funkcionalita ochran povrchů je limitována několika faktory:

1. Přilnavostí – pakliže ochrana nedrží pevně na povrchu – odpadne a tudíž nefunguje.
2. Pružností – pakliže ochrana není dostatečně pružná, tak popraská a její vlastnosti se tedy ztratí.
3. Tvrdostí – pakliže ochrana není dostatečně tvrdá, neodolá vnějšímu prostředí a rychle se poškodí.
4. Tepelnou odolností – díky změnám teplot a vysokým teplotám zejména na tmavých površích, ochranná vrstva degraduje a uvolňuje se z chráněného povrchu.
5. UV odolností – pakliže nefunguje, laky se vysušují, jejich barvy blednou a celé křehnou (viz. obr. 2.)

Obr. 2.

Některé tyto vlastnosti se vzájemně vylučují:

• Tvrdá vrstva je většinou křehká a není pružná. Díky tvrdosti nemusí být dostatečně přilnavá, poněvadž tepelná dilatace způsobí vydrolení ochranné vrstvy.
• Měkká vrstva se sice pružná, ale není tvrdá (brzy se otluče či odře), navíc některé, například vosky nejsou proti vysokým teplotám odolné.

Politura Pikatec, je něco mezi. Oproti voskům je velmi tvrdá, ale stejně tak pružná. Oproti polymerům je sice měkčí, avšak díky extrémně tvrdým nanočásticím vytvoří na povrchu jakousi „drátěnou vestu“, tedy pružný pancíř (viz. obr.3.), který má všechny požadované vlastnosti.

Co jsme tedy zvolili? Speciální pryskyřici s patentovanými aditivy a emulgátory. Je schopna se perfektně a dlouhodobě udržet na téměř všech površích. Na mikroskopicky nerovných površích drží nejen svou přilnavostí, ale také mechanicky. Jak dlouho vydrží? Velmi dlouho. Nejstarší pryskyřici znáte v podobě Jantaru ve stáří až 320 milionů let.

Je fyzikálně dané, že i politura Pikatec zhruba po 18 měsících vlivem UV záření zkřehne, avšak po přetření další vrstvou, se nová vrstva chemicky naváže na původní, vyplní nerovnosti vzniklé provozem a hlavně obnoví pružnost a již nefunkční UV filtry v původní polituře obsažené. Podotýkáme, že žádná ochrana není schopna odolávat UV záření dlouhodobě a sliby několikaletých životností, jsou při současných poznatcích vědy nereálné.

Každý materiál má odlišnou strukturu a vlastnosti. Nelze spojovat vlastnosti laků, kůže, dřeva, kamene, textilu či skla. Původní myšlenka byla vyvinout univerzální prostředek na ochranu povrchů, avšak po několika měsících vývoje jsme od této myšlenky byli nuceni upustit. Stejně tak, jak nelze vyvinout univerzální lék proti všem nemocem, nelze ani vyvinout univerzální ochranu na všechny komerčně dostupné povrchy a je tedy třeba brát na zřetel různé vlastnosti a struktury ochraňovaných povrchů..

Jak jsme již výše uvedli, dnes je velmi moderní spojovat nanotechnologie s různými efekty pro diváky, zejména zázračná odpudivost vody. Tato vlastnost je průvodním jevem nanopovrchů, ale nesmí se jí vše přizpůsobovat.

• Například mnohé nanotechnologické nástřiky, které se na trhu objevují jsou na principu „naleptání“ povrchové vrstvy kyselinami či podobnými chemikáliemi, které způsobí dočasnou „zázračnou“ odpudivost vody na povrchu. Nic jiného však nechrání.
• Nanočástice ve vosku zcela jistě výrazně zlepší vlastnosti původního vosku. Dokonce vosk je skvělá látka, která se vyskytuje volně v přírodě i na některých funkčních rostlinách. Vosk se neustále „odírá“, avšak tyto rostliny jsou „živé“ a neustále svůj voskový povrch doplňují stejně, jako se lidem regeneruje kůže. Na „neživých“ površích nemá vosk dlouhého trvání.
• Nakonec jsou zde zástupci polymerů a tvrdých či dokonce vytvrzovaných povrchů. Tito zástupci často velmi rychle křehnou či dokonce jsou křehké již od nanesení, tedy od počátku praskají na všech předmětech, které dilatují (vlivem tepla mění své rozměry). Sice mají odpudivost proti kapkám vody, ale do trhlin vnikají nečistoty i chemikálie a původní lakovaný povrch poškozují.

Zkrátka díváme se okolo sebe a obdivujeme toho nejdokonalejšího z našeho světa a sice přírodu. Vždyť přírodní organizmy (struktury a povrchy) se vyvíjejí, zdokonalují a adptují již více jak 4 miliardy let. Pouze příroda se umí „postarat“ o své povrchy nejdokonaleji. Teprve před několika desítkami let jsme zjistili přítomnost nanočástic ve vesmíru, která je zde s námi od počátku. Dlouho poté jsme nevěděli, k čemu nám to je dobré. Teprve po čase jsme objevili, že příroda je používá k základní stavbě rostlin i ochraně povrchů.

Není bez zajímavosti, že příroda nepracuje s neživými povrchy (například kámen), ale pouze s bionickými, tedy živými. Ochraňuje rostliny, zvířata i hmyz. Potahuje je ochrannými vrstvami proti vnějším vlivům. Příroda sice používá vosk, který se lehce odírá a krásně klouže, ale tento vosk se sám doplňuje. Až budeme mít karoserie organického původu, zcela jistě je naklonujeme tak, aby se ochranná vrstva sama doplňovala. Možná se pak naše auta budou po havárii léčit v „auto nemocnicích“ a společnost PIKATEC nebude používat chemické laboratoře, ale biologické.